potěšená srdce tajemstvím

Byla tu středa. Úžasný den, na který si všichni těšili, ale ještě předtím, trochu romantiky:  Sluneční paprsky, opírající se o křehké květy exotického stromu ladně ležící v  huňatém porostu, zapomněly dorazit do útulného pokoje na rohu rezidence Montezuma. Zadýchný vduch jako břitva prořízl jízlivý  zvuk budíku, který vesele hlásil 30. minutu po šesté hodině ranní. Po tiché snídani tucty ospalých studentů s ještě horkými kusy  chleby se švestkovou marmeládou v ruce kráčeli do studených tříd. Škola začala. A skončila hned po té, co se zběsile po dlaždicové chodbě rozeběhly skupiny hladových krků do vonící jídelny vzdálené asi jako síly  běžců.

Ve středu večer se konala First year show, což je vlastně velkolepá show pro naše druháky jako poděkováni za všechno, co pro nás udělali. Měli jsme toho opravdu hodně. Když nastala 9. Hodina, všichni  prváci vytvořili veliký tunel, který vedl do Social center, místo, kde se konají všechny veliké akce. Samozřejmě druháci o tom  nevěděli, bylo to veliké tajemství, takže jsme jim namluvili, že mají důležitou schůzi. Když se všichni pohodlně usadili, zatancovali jsme jim hned na úvod takový malý taneček a pak začal hlavní program. Byly tu pěvecké vystoupení, taneční, kreativní, klavírní atd. Já jsem měl nacvičený dva tance. Jeden byl hned asi 4. v pořadí a to byl skoro jako robo tanec, ale velmi moderní a těžký. Trénovali jsme ho jen několik týdnů a nebyli jsme moc připraveni,  protože pokaždé někdo na zkoušce chyběl. Avšak všichni nám tleskali a v zákulisí nás chválili, že to bylo hodně povedený. Po té jsem vystupoval se třemi holkami a jedním klukem svazilský tanec, který se nám, aspoň podle mě, velmi povedl. Dokonce nás povzbuzovali tím, že řvali naše jména, nebo rezidence, ze kterých jsme byli. Bylo to velmi pestré. Všem se to náramně povedlo a jsem moc šťastný, že jsem se mohl zapojit do tak velmi důležité akce, která udělala veliký dojem a jen tak všichni na tu show nezapomenem.