Trpělivost trhající růže
Od začátku školního roku jsem měl starost, jak to bude s úklidem našeho pokoje. Myslel jsem, že se to nějak vyvine samo, ale očividně jsem se pletl. Každopádně jsem byl velmi trpělivý a řekl si, že tomu nechám volný průběh.
Byl tu listopad a já měl možnost vidět kamarádův krásně uklizený pokoj, a tak mě napadlo, že když to mohl udělat on, tak proč ne i já? Tak jsem uklidil pokoj a Kochi, můj spolubydlící, mi pomohl sestavit postele tak, aby jsme měli více místa v pokoji. Myslel jsem, že od teď bude pokoj udržený v čistotě, ale zase jsem se spletl. Byl to už nějaký pátek, co prosinec doklepal na dveře a před námi byly vánoční prázdniny. Během nich jsem byl na pokoji sám, protože Max a Kochi byli mimo školu. Vzal jsem si koště a hadr a začal s vánočním úklidem, klasika, s myšlenkou, že až přijedou, budou se cítit jako doma a že si s nimi o tom promluvím.
Když už jsme v novém roce začali chodit do školy, 1. týden jsem jim dával najevo, že pokoj bude čistý, avšak bordel byl rychlejší než mé úklidové schopnosti, a tak jsem si řekl a dost. Sestavil jsem služby a představil je jim. Řekl jsem jim, že požaduji, aby se každý den vytíralo, jednou týdně udělal pořádný úklid a postele budou po celou dobu uspořádané. Čekal jsem, že mě pošlou někam, ale přijmuli to bez větších problémů. Nebyli na to zvyklí a bordel jim nevadil, ale řekli mi, že budou respektovat českou kulturu a všichni jsme se zasmáli. Myslím si, že jim to trošku otevřelo očí, když viděli, že to nemyslím zle a že ten pokoj stal něco jako náš domov.
Jsem rád, že s tím nebyly veliké potíže a že ted už pracujeme jako jeden tým.
