Hraní na V.I.P

Dneska na naší škole probíhalo MUN. Velmi důležitá událost, která bude probíhat od čtvrtka až do soboty. Jedná se o konference, kde každý student zastupuje zemi, která mu byla přidělena. Před samotným zahajením MUN, musí každý student zjistit spoustu informací o dané zemi a poslat svým hlavním zasedajícím konference dané organizace position paper, což je dokument, kde musí student zmínit hlavní cíle, které bude na konferenci prezentovat. Je to jakási pomůcka, kterou může používat během MUN a díky ní si muže snadno strikně držet svých cílů. MUN je velmi formální událost, takže jsme se pohybovali po škole jen ve formálním oblečení a do naší školy také zavítali studenti z okolních škol. Takže nás tu bylo přes 200 lidí. Já mám zemi: Papua new Guinea a jsem zapojen do organizace UNDP - což je United nation development program, jedná se hlavně o rozvoji zemí, které jsou ve veliké chudobě a je zde alarmující hlad. Organizací bylo na výběr celá řada a museli jsme si vybrat samozřejmě ještě před tím než MUN začalo. Celé začalon v 7:50, slavnostní uvítání bylo velmi bohaté na slovní zásobu anglických slov, kterým jsem z poloviny nerozuměl. Nicméně asi v 8:00 začala první část naší konference. Každý z nás musel říct proslov o své zemi, avšak je velmi neprofesionální mluvit o vlastních pohledech na věc a mluvit v první osobě, takže osoba: já, nebyla povolena.  Museli jsme říkat: Delegace Papua new Guinea věří... atd. UNDP nabízí dvě témata - Millenium development goals ( rozvojové cíle) a jak vytvořit cesty k rozvoji v zemi se 3. světovou ekonomikou. 1. část trvala asi hodinu a po té jsme si dali svačinu. Dále následovala 2. část, která byla na 2 hodiny. Po celou dobu konference, jsme museli mluvit velmi profesionálně a opatrně, abychom neposkvrnili jinou delegaci. Pokud jsme chtěli na záchod, či zapnout klimatizaci, nebylo povoleno to říct jen: Mohu zapnout klimatizaci? Ne, museli jsme říct: Motion of personal privillage - návrh osobního práva - a po schválení zasedajících jsme mohli teprve říct, co požadujeme. Po obědě jsme měli krátkou pauzu a pak začala 3 hodinová poslední část MUN. Polovina delegátů už málem spala a delegace Bangladéštu usnula na tvrdo. Na to byla napomenuta zasedajicím: "Zasedající by chtěli připomenout, že se jedna o velmi formální událost a také by chtěla požádat delegaci Bangladéšťu o formální přístup k této konferenci. Dále by chtěla připomenout, že silně požaduje o formální projev všech delegací. Nicméně delegace Liberia by si měla také uvědomit, že se jedná o formální událost a zasedající žádají o pozornost"  Totiž delegace Liberia si dala asi na 10 minut šlofíka. Po 2 hodinách jsme měli pracovat na "resolution papers", což jsou, pokud jsem to pochopil, dokumenty, kde delegace píší problémy a následné góly a řešení. Samozžejmě tento dokument má své vlastní požadavky na to, jak má vypadat. Musí být zde zmíněni sponzoři, kteří jsou ochotni finančně podporovat země s problémy, a země, kteří podporují samotnou myšlenku řešení. Já jsem pod Delegací Německa, Japonska a další. A samozřejmě pod delegací Australie, která podporuje Papua new Guinea od roku 2012. Tento den byl velmi psychicky náročný a jsem úplně vyčerpaný. Tato událost ale bude probíhat ještě dva dny, takže doufám, že to přežiju. Po večeři, kterou jsem neměl, neboť jsem ji zaspal, jsme měli Evening Café, kde jsem si dal šálek horké kostarické kávy a trošku si oddychl.

UWC Costa Rica - Tomáš Dandáš

400 MN Iglesia catolica
Santa Ana
10901
tomas.dandas@uwccostarica.org