"Jestli je to sen, neprobouzejte mě"

Když už unaveni z celého školního týdne jsme usedávali do židlí ve školní jídelně s obědem na stole, dlouze jsme si oddechli a těšili se na týden nový. Těšili, protože před námi byl super Service week. Co to je? Je to vlastně týden, kdy místo školy pomáháme lidem, či zvířatům, nebo stavíme pro lidi se špatnými sociálními podmínkami různé příbytky a podobně. Jednoduše děláme něco dobrého pro náš krásný svět. Na začátku školního roku jsme byli rozděleni do malých skupinek, každá s jinou tématikou. My se dobrovolně rozhodli pro jednu a podali přihlášku. Každý student musí mít alespoň 3 "kroužky". Dohromady se to celé jmenuje CAS. C - creativity, A - activity, S - service. Kreativita, aktivita, služba. Avšak tento týden byl o service week a já měl mediation. Mediation je nauka o tom, jak řešit problémy, konflikty, bez použití násilí. Vše je zaměřeno tedy hlavně na komunikaci. Samozřejmě, že každá služba měla několik setkání, kde se řešil následující týden, jaké jsou plány, jak je to s penězi a podobně. My jsme to měli o trochu těžší, neboť jsme učili, a tak se museli řádně připravit. Dostali jsme informaci, že na tuto výuku má přijet asi 25 dětí z nízkoprahového centra ve městě Quepos. V naší skupině je asi 11 studentů a my se rozdělili na 3. oddíli, každý vedoucí jednu lekci. Rozdali jsme si úlohy, připravili materiály a v neděli všechno zabalili na 4 dny. Totiž náš service week začal až od úterý a končil pátkem. V pondělí jsme si vše zopakovali a namotivovali se tím, že jsme se trochu seznámili s vedoucím nízkoprahového centra. 

Bylo tu úterý a můj budík začal zvonit v 7:00. Po té, co jsme si dobalili poslední věcičky jako kameru, pyžamu a hygienu, jsem konečně mojí tašku s námahou uzavřel a mohl se po vyčistění zubů vydat na vydatnou snídani. Tam jsem potkal další ospalce s obtisklým polštařem na tváři a vyměnili si pár slov. Už už se blížila 8. hodina a my se museli s chlebem v puse odebrat na parkoviště, kde na náš čekal už autobus, který po numerické kontrole nás odvezl do hlavního města San Jose. Tam jsem došli na hlavní autobusové nádraží a nasedli do pohodlného autobusu jedoucí do Quepos, což už byl náš cíl. V autobuse jsme strávíli, spali, chrápali a luštili celé 3 hodinky. Ke konci jsme měli možnost vidět nádherný Atlantický oceán a já jen viděl jak půlka naší party se lepila na okno, já též. Když jsme dojeli na místo určení, šli jsme pěšky asi 15 minut a už jsme stáli před  malými domečky, kde pospali 3 krásné noci. Po vybalení tašek jsme obědvali v místní tržnici kuře/ rybu s rýží a fazolemi. Dozvěděli jsme se, že první lekci budeme provádět už hned ten den, a tak po obědě si všechno zrekapitulovali a pádili to v 6:00 večer do centra, kde dorazilo asi jen 6 jedinců, neboť ostatní, jako my počítali, že kurz začne od středy. Avšak bylo to úžasné a i když to vše bylo ve španělštině, takže jsme si to vše museli naučit nazpamět, tak atmosféra byla velmi příjemná, zvláště když venku bylo asi 35 stupňů a uvnitř budovi byla zabudována klimatizace. Zahráli jsme i pár aktivit a v 9:30 s úsměvem na tváři se vraceli zpět s pocitem, že ta jedna třetina kurzu byla splněna na jedničku. Po večeři, kterou nám uvařila paní domácí, jsme měli debatu o tom, zda je potřeba v následujíci středeční lekci něco zlepšit a tak. Pak už jen pár UWC her a šli hezky do hajan. Ráno jsme vstávali kolem 8. hodiny a po snídani jen probrali dnešní plán. A protože nám lekce začínala od 6:00h do 9:30h, měli jsme tudíž celý den volno. A my ho využili tím nejlepším nápadem - Léharo u moře. Pláž byla asi 15 minut místní autobusem daleko, a tak po sbalení věcí jako osušek a opalovacích krémů jsme jako první šli do obchodu koupit něco dobrého na pláž - tortilly, síry a tak. Hned potom nasedli do autobusu a za malou chvilku jsme byli na nádherné, úžasné pláži - Manuel Antonio.Hned jsem byl v plavkách a chystal se do moře, jenže byl tu problém. Protože to byla školní akce a učitelky, které s námi jely, měly za nás odpovědnost, mohli jsme do vody po pas. Naštěstí jsme sehnali plavčíka za docela dobrou cenu a zbylé dva dny se čachtali v moři od hlavy k patě. Voda byla osvěžujíví a vlny veliké. Takže jsme s jednou kamarádkou z Pákistánu skákali jako blázni do vln, plavali, no prostě jak ti delfíni, jak nám řekla paní učitelka. Když jsme museli odejít, zjistil jsem, že jsem se docela pěkně spálil. I když jsem se mazal opalovacím krémem, tak asi to nestačílo. Takže můj obličej byl celý rudý a černý zároveň. Dny utíkali jako děti ze školy po vysvědčení a byl tu pátek. Ráno jsme se dozvěděli, že půjdeme do národního parku, kde jsou též nádherné pláže. V parku bylo velmi dusno a viděli jsme opice, ještěrky, obrovské motýly a mnohem více. Procházeli jsme se asi 30 minut, neý jsme dorazili na poklidnou pláž, kde nebyly tak veliké vlny, ale za to celé místo bylo jako by ho někdo přenesl z krásného snu do reality. Houpající palmy v teplým letním vánku, žhnocí slunce na obzoru, prostě krása. Hned jsem vyfotil několik desítek fotek a pak jsem skočil do vody a unášel jsem se vlnami s očimi zavřenými s vnitřním přáním ať to nikdy neskončí. Byl to opravdu nezapomenutelný den, avšak museli jsme už jít, i když velice neradi. Bohužel jsme ráno museli všechny naše věci narvat do jednoho pokoje, neboť ty pokoje, kde jsme normálně pobývali byli předány dalším nájemným. A tak na 13 lidí zbyla jen 1 sprcha a my měli asi 30 minut do odjezdu autobusu do San Jose. Naštěstí jeden pán na recepci nám povolil využít sprchu právě zde, a tak to bylo mnohem rychlejší. Když jsme téměř doběhli na zastávku, autobus měl asi 1h zpoždění. Pak jsme tedy nastoupili a skoro všichni spokojeně spali, a tak cesta krásně utekla. Jako v úterý na nás čekal autobus, který nás odvezl zpět do školy. Zjistili jsme, že nám nechali večeři, ale my se rozhodli jít na pizzu, která je asi 10 minut od školy. Já jsem si objednal pizzu s ananasem a šunkou a ve škole jsem si na ní pochutnal. Krásně zakončila celý service week a až na spálenou tvář si myslím, že ten týden proběhl perfektně a nad moje očekávání. Jsem šťastný, že jsem mohl být jeho součástí a od vyprávění ostatních si myslím, že se vydařil všem. Prostě sen.