Když se Země ozve

Byl večer pátečního dne a já se pomalu připravoval ke spánku. Jako tabletu na spaní jsem si vzal ledovou sprchu, která mě nakopla jako 20 energetických nápojů. Dopadlo to tak, že jsem asi do jedné rána zíral v posteli na moji skříň, která je naproti. Ticho nastolilo svou vládu přesně, a to vám nelžu, do 1:23 h rána. V tomto kouzelném čase přišlo něco, co se mnou doslova zatřesalo. Po Kostarice se prošlo zemětřesení! Poprvé v životě jsem ho zažil a řeknu vám, že jsem to opravdu cítil, jak se země chvěje pod nohama. Trvalo asi 15 sekund. Nebylo to zemětřesení, že by padaly poličky a skříně, jen se všechno třáslo. Minutu po té, se na chodbě naší rezidence objevil Nikolaj, student z Německa, a začal funěl do píšťalky, aby probudil, všechny. Zbudil jsem Kochiho, ten si vzal své pantofle a vyběhl z rezidence za ostatními. Pak jsem šel k Maxovi a pokoušel jsem se ho zbudit, jenže marně, spal jako špalek. Tak jsem zavolal Nikolaje a ten na něj párkrát zařval a hned byl vzhůru. Šli jsme tedy před rezidencí a stáli u meeting point, kde jsme čekali na pokyny. Sešlo se tu asi 40 lidí ze dvou, tří rezidencí. Všichni ospalí s dekami čekali na to, až někdo řekne: "Jděte spát!" A to přesně Nikolaj 10 minut po té řekl a všichni se spokojeně rozutekli do svých pelíšků a pokračovali ve sladkém snění.