Pomocná ruka rozervaným duším
Včera byl veliký den. Ještě den před tím, jsme předevčírem koukali na film ve studovně od 11:50 do 2:00h velikého dne. U filmu jsme se hodně nasmáli a jedli taky "Brownies" což je čokoládová buchta rozdělena na menší kvádříky. Nejlepší na tom bylo, že jsem měl vstávat asi o 5h později. Byl tu Service day, což znamená den, kdy celá škola je zapojená do různých projektů, které pomáhají například dětem, který jsou fyzicky postižený nebo psům, kteří jsou v útulku, dětem ve školce, dětem v nemocnici a já jsem byl ve skupině, která byla zaměřená na komunikaci bez násilí. Začalo to vše ráno, kdy můj alarm mě zapomněl probudit. Měl jsem vstát podlé plánu v 7:20 a jít v 8 hodin na snídani do domu naší vedoucí skupiny, Leily. Měli jsme totiž odhlášenou stravu na celý den, a tak jsme dostali peníze, za které si koupili potraviny na vaření, pití a tak. Ležel jsem v posteli, ztracený ve snu a najednou někdo začal se mnou cloumat. Otevřel jsem oči a uviděl Kochiho, který se smál od ucha k uchu. Hey, Tom! Is already 9! ( Hej, Tome! Už je 9 hodin!) Když jsem tuhle větu uslyšel, nedovedete si ani představit, jak jsem se lekl, že ani ne za 3 minuty jsem běhal na parkoviště, kde jsme se měli sejít ve 8:45h. Naštěstí jsem doběhl zrovna když se chystali zavřít dveře od miniautobusu, takže jsem měl docela štěstí. Jelo nás asi 12 lidí a za 30 minut jsme dorazili do Women center - Centrum žen. Tyto ženy byly zde, neboť se chtěli vyléčit ze závislosti drog a nebo měli sociální problémy. Už dopředu jsme měli připravené aktivity a asi vás nepřekvapí, že všechno bylo ve španělštině, což mi dělalo veliké problémy. Měli jsme tu sice pár lidí, kteří mluvili plynule španělsky, protože to byl jejich mateřský jazyk, ale stejně jsem moc nerozumněl, i když něco přeložili do angličtiny. Ale atmosféra byla úžasná, někdy jsme zahráli nějakou tu hru, což nás příjemně naladilo. V tomto centru jsme byli asi 2 hodinky a po té šli na obídek. Ten se nacházel v areálu jedné základní školy, která byla přístupná pro všechny děti ze špatných sociálních podmínek. Sedli jsme si do školní jídelny a připravovali si vlastní oběd, kde jsme měli tortily se šunkou, sýrem a rajčaty. Jako pití pomerančový džus. Po té jsme se odebrali do mužského centra, kde jsme strávili asi 3 hodinky se skvělými lidmi a vlastně trochu zopakovali to, co jsme dělali v centru žen. Také jsme hráli hry a dokonce jsem si pohladil strašně malou želvičku ! Po přijemně stráveném odpoledni jsme po půl hodince v autobusu, mířící do naší školy, zase šli do domu naší Leily, kde jsme si uvařili báječnou večeři - špagety s tuňákem. Trochu jsme si popovídali o tom, co jsme všechno dělali ten den a také poslouchali, zpívalim, písničky. Byl to báječný den a měl jsem z něj dobrý pocit a doufám, že se to někdy bude opakovat.
