Sněhové šaty s vůní mandarinkové královny lístků

Byla tu středa. Den, na který téměř všichni čekali. Blind date - krásná událost která se koná každý rok, myslím si, že na všech UWCs, jejíž hlavní gól je při ní poznat nové lidi a trochu si odpočinout od akademického života. O co jde? Druháci si vylosují jména prváků/ prvaček se kterými budou mít blind date - rande na slepo. Prváci zjistí, koho mají až v den konání. Mezitím se po škole posílají po všech dopisy od druháků, kteří píší prvákům místo konání, čas a nějakou sladkost, či poznámku.

Samozřejmě ještě před tím jsme museli jako první jít do školy. Po 4 hodinách učení, protože nám dvě hodiny odpadli, jsem si dělal úkoly, a tak si zkracoval čekání na rande, které mělo být v 17:45 před v knihovnou. Po té, co jsem se trošku poupravil a oblékl jsem vyrazil v 17: 47 ( 2 minuty pozdě - né moc dobrý začátek :D) 

Nicméně tajemná dívenka v knihovně nebyla, chvíli jsem měl pocit, že si ze mě někdo udělal srandu, neboť všichni kolem chodili v párech s úsměvem na rtech, krásně oblečeni a já seděl na židli. Asi o 5 minut později přišla. Její sněhové šaty vlály v letním nočním vánku lemovaným mandarinkovými listky. Popelčiny střevíce cvakaly jako datlovo ťukání do jantarového dřeva. ( trošku romantik  ) Ladný krok byl nahrazen splašeným během ke mně. První věta: "Sorry, musela jsem něco vyřídit, ráda tě vidím, já jsem tvoje Blind date!" Po obejmutí jsme se chytli za ruce a šli na večeři. Ta se konala v jídelně. Ještě před tím se každý pár musel vyfotit u dveří, které byly pokryty červeným plátnem a světýlky. Po té jsme vstoupili do jídelny, která byla nádherně vyzdobena. Stoly byly uspořádany po třech a po dvou a na každém z nich zářili jako perly vonné svíčky. Romantická hudba v podobě moderní muziky nastolila příjemnou atmosféru a do toho vzduchem lítající modré bálónky. Vyčkali jsme si kraťoučkou frontu na večeři a co jiného mohlo být než italské špagety, avšak bohužel bez masových kuliček. 

Usedli jsme ke stolu a začali si povídat, tak o všem. Najednou jedna holčina zařvala: "Nanuky!!!" A všichni se rozeběhli a brali si je od ní jako o život. V této chvíli jsme opustili jídelnu a rozhodli se vyjít někam ven, mimo školu. Šli jsme ve čtyřech - 2 páry, Vzali jsme si taxíka a odjeli do velkého nákupního centra. Zašli jsme do cukrárny, kde si dali jednu z nejlepších a nejdražších zmrzlin v Kostarice. Taky za to stála! Třeba já jsem si dal čokoládovou zmrzlinu s kousky arašídů v medovém obalu. Posadili jsme se do křesel a bavili se. Po té jsme zašli do jednoho velkého obchodu s potravinami a já si konečně koupil kafíčko! 

Hned po té si objednali taxi - tentokrát mini bus, který byl oproti tomu prvnímu, klimatizovaný, asi 3 krát rychlejší a dokonce i levnější. Když jsme dorazili do školy, tak jsme se rozloučili a řekli si dobrou noc. Byl to nádherný večer a jen tak něj nezapomenu!