Za zády Santovi

Bylo tu pondělí. Jak já jsem se na něj těšil. Samozřejmě to vše začalo vstáváním ve 6:30. Se zíváním jako když se medvěd probudí ze zimního spánku, jsem se připravoval do školy. Pondělí mám rád, začíná dvou hodinovkou angličtiny, kde jsme představovali naše knihy, které jsme přečetli a dělali různé aktivivity, po té pokračuje dvou hodinovkou volna, kde jsem se připravoval na další předmět, který byl překvapivě na dvě vyučovací hodiny, a sice matematika. Po škole a obědě jsem trávil čas na pokoji a po té asi v 5 hodin večer přišla ta chvíle, na kterou jsme všichni čekali. Ale ještě předtím jsem se osprchoval, navoněl a oblékl do formálního oblečení, tak jako všichni. Dorazili jsme na parkoviště, kde pro nás byl připraven minibus, kterým jsme jeli asi půl hodinky než jsme dorazili do indické restaurace. Do luxusní restaurace. Měli jsme svůj soukromý salónek asi tak pro 25 lidí. Když jsme se pohodlně usadili, hned jsme dostali osvěžující limonádu a někteří, kdo si řekli předem, dostali přírodní extrakt z vodního melounu. Jako předkrm nám přinesli malinké placičky polité sladkým krémem, jemně pikantním. To bylo skvělé. Po malinké pauze už se k nám řítil hlavní chod a panečku, ten byl vynikající. Dostali jsme malý kotlíček s jemně pálivou omáčkou s kuřecím, na pohled rozpadajícím masem a zakusovali k tomu křupavé zlehka osmahlé tortilly, kterými jsme se nemohli nabažit. Ale jídlo tu nebylo to hlavní. Přišel čas na Secret Santa. Je to asi měsíc zpět, co jsme si vylosovali každý jméno jednoho kluka z Montezumy, kterému koupíme pěkný dáreček a na této večeři mu ho předáme. Celá ta věc s nakupováním a losováním byla provedena zcela anonymně, takže to bylo veliký překvápko pro všechny. Já jsem si vylosoval jméno mého spolubydlícího z USA. Možná se ptáte, proč jsme slavili 1. prosince a né normálně, jak to má být. Bylo to proto, že nám prázdniny začínají 13. prosince a spousta studentů odjíždí domů. Tak jsme podvedli Santu a udělali to tento den. Zpět k indický restauraci. Došlo tedy na rozdávání dárků. Vždy se jeden postavil a řekl jakýsi proslov o osobě, která měla dostat dárek a ostatní se ji pokoušeli uhádnout. Po uhádnutí a předání a samozřejmě rozbalení jsme vždy udělali fotečku. A ta osoba, která zrovna dostala dárek, pokračovala dál. Bylo to velmi příjemné a někdy i zábavné, když někdo vyprávěl vtipnou historku. Já jsem dostal od jednoho kamaráda nádhernou pánvičku specializovanou na palačinky, jsem byl štěstím bez sebe. Kamarád totiž věděl, že jsem je kuchtil velmi často. Po poděkování jsem byl na řadě. Svému spolubydlícímu jsem koupil dvě voňavky s vůní čokolády, rafaelo a hodně čokolády - má ji totiž tuze rád. Po té následovalo několik dalších předání dárků a pak jsme se mohli s chutí pustit do lahodného dezertu - rýžový pudink! Ten jsme všichni s chutí uvítali. Už byl bohužel čas jít, a tak jsme si zbalili a nakonec vyfotili na dětském parčíku s klouzačkami atd. Byl to velmi povedený večer plný emocí a jídla. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se to opakovalo častěji, neboť jsme byli jako velká UWC rodina.